Řeč přednesená na 6.ročníku Sympozia České prezidentky v rámci Konference forum 2000 „Média a demokracie“ 21 – 23. 10. 2012

Posted on Říj 24, 2012 in Názory Rut Kolínské

Příspěvek Rut Kolínské:

Milí přátelé,
moje zamyšlení nad otázkou Co je dobré pro naši zemi a kam by měla směřovat? vychází, nejen z mé dlouholeté práce na poli občanské společnosti, ale zároveň ze zkušeností současných a tušených, které jsem „nasbírala“ při  sběru podpisů nutných pro prezidentskou kandidaturu. Lidé v naší zemi prožívají více jak kdykoliv jindy apatii, pocit marnosti a bezmoci, vrací se odevzdanost a „vzdanost“ a dokonce strach. Vyšlo najevo, že ani občanská aktivita ještě neznamená sebevědomý občanský postoj. Lidem chybí jistota všedního dne, vytratila se důvěra v politiku a ve správu země.

Co v dané situaci je dobré pro naši zemi, tedy co dobrého potřebuje naše vlast?
Naše země potřebuje především sebevědomé a zodpovědné občany, lidi, kteří jsou pracovití, poctiví, obětaví a svobodně smýšlející. Lidi s potřebným vzděláním a tolerancí, kteří vnímají potřeby jiných a dokážou si vzájemně pomáhat.
Naše země potřebuje rodiče, kteří pomáhají svým dětem budovat osobní identitu. Stejně tak potřebuje dobré školství a dostupné nejen celoživotní vzdělávání ale také kulturu, která obohacuje a dotváří naše osobnosti.

Nezanedbatelnou roli na poli vzdělávání sehrávají v současné době média, nesou velkou zodpovědnost a měla by sloužit, rozšiřovat obzory, vzdělávat v principech demokracie, a ne vybírat a zametat, a tím ovládat veřejný prostor.

Sebevědomí a svobodní – tudíž zodpovědní občané pak potřebují prostor pro svobodné rozhodování, jedině takové může být zodpovědné.  Svobodná volba znamená mít nejen možnost výběru, ale i pravidla, která nám to umožňují a která nás k výběru motivují.

Nezanedbatelnou roli na vytváření prostředí, které umožňuje široké spektrum volby, sehrávají politici, ti by měli sloužit občanům a respektovat jejich potřeby, ne jim panovat. Stejně tak nezanedbatelnou roli sehrává prezident či prezidentka. Role hlavy státu spočívá v naplnění paradoxu nejvyššího představitele země a službě „nejmenšímu“ občanovi.

Naše země potřebuje také otevření prostoru ke svobodné a veřejné diskusi, tedy vzájemnému naslouchání a hledání cesty porozumění mezi občany, odborníky a politiky, hledání rovných příležitostí pro všechny, ne prosazování osobních a skupinových zájmů.

Nezanedbatelnou roli na přenosu informací potřebných pro veřejnou diskusi sehrávají v současné době média, ta nesou velkou zodpovědnost a ta by měla sloužit ne mlžit.

V neposlední řadě potřebuje naše země zdravé a přívětivé životní prostředí. Patří k našemu svobodnému rozhodování, jak s ním naložíme. Avšak nejen naše kroky, ale kroky všech, kdo mají rozhodovací moc, by mělo vést vědomí, že jsme jen dočasnými správci, kteří mají povinnost předat naši zemi dalším generacím, našim dětem a jejich dětem.

Stalo se nepříznivým módním trendem poměřovat vše úspěchem na trhu práce.  Karel IV. řešil nezaměstnanost stavbou „hladové zdi“, pravda jednalo se především o strategickou stavbu na obranu města. Naše země potřebuje rovněž strategické investice do smysluplných hladových zdí na poli sociální práce, kultury nebo v oblasti životního prostředí.

Na druhou část zadané otázky, a sice se Kam by měla naše země směřovat?, mám jednoduchou odpověď: do světa a zase zpátky. Pokud si najdeme svůj pevný prostor a domov v Evropě, pak se nám otevře celý svět. Rozhledem po světě získáme nadhled a pocit sounáležitosti na planetě Zemi. Vědomí, že nejsme sami pro sebe, tak jak to vystihuje rčení: Mysli globálně, jednej lokálně.

Johann Wolfgang Goethe napsal: „Děti by měly dostat od svých rodičů dvě věci: kořeny a křídla.“ Kořeny symbolizují původ našeho života, naznačují důležitost vztahu k našim rodičům a prarodičům, ale také k prostředí, ze kterého jsme vzešli, a k místu, kde žijeme. Křídla zde zastupují zodpovědnost, která zavazuje každého, kdo přijímá úkol rodičovství, protože pro bezpečný let životem potřebují děti dobrou přípravu a péči rodičů.

Rodičovskou zodpovědnost za nás občany nesou tedy i političtí představitelé a jejich pomocníci média.

A tak stručně:
Naše země potřebuje nás všechny, náš morální kredit a naši poctivou práci na všech pozicích, kde se nacházíme – v občanské společnosti, v ekonomickém a politickém sektoru i mediálním prostoru.
Záleží na každém z nás, jak láskyplné a pevné „hnízdo“ vytvoříme sami sobě, a jak velká a silná „křídla“ si necháme narůst. Jedině tak můžeme vzlétnout, letět daleko a mít chuť se zase vrátit.

A tak přijímejme sami sebe s nadhledem, lehkostí a humorem, pak dokážeme přijímat službu a zodpovědnost jako radostný úděl.